Já a...

15. července 2013 v 16:48 |  Cesta za cílem
Fuuuu, holky co se to děje?
Víte včera, jely jsme s kámoškou zase na kole naši obvyklou trasu, potom jsme někam odbočily a najely jsme 45 km. Cestou jsem si koupila nanuka, přijedu domů a na stole karamelové bombóny, sežrala jsem jich asi deset -.-". Ale večer jsem nemohla usnout skrz "pár" bombónu. Taková ta myšlenka, která vás skrz na skrz prožírá, takový ten nápad, "co kdybych šla na záchod, nebo babička tam má projímadlo tak kdybych si dala jenom půl lžičinky"- no prostě něco hrozného. Takový ten stav zoufalství, kdyby jste udělaly hodně (nechci psát cokoliv) pro to aby jste jedli tak jako dřív, aby vám nedělalo problém odolat nanuku, zmrzlině, sušence, bombónu,.. No a tak jsem myslela a myslela a myslela...
Nikdy jsem Vám to nechtěla napsat, no vlastně jsem už myslela, že to nikdy nebude třeba vytahovat. Protože je mi vždycky tak trapně...
Dřív. Asi když jsem tak byla v osmé třídě? Možná začátek deváté. No hodně jsem jedla a když mi někdo řekl, že hodně jím tak jsem ho odbyla větou ke které jsem přídala přiblblý úsměv:"Žiju jenom jednou, tak se alespoň pořádně najím ne?". A myslela, že je všechno v pořádku. Ráno stoupla na váhu a čísla byla den o dedne vyšší a vyšší a jednoho dne bylo na čase si říct větu: "Měla by jsi stím něco udělat, třeba jenom míň jíst." A do oběda jsem zase žrala jako prase. Ale taková ta myšlenka jako včera. Hodně jsem o tom četla všichni známe ty blogy tipu, jak začít s miou (anou) aby na to nikdo nepřišel. Nebo ty články- Chcete zhubnou? Stačí dvě tablety denně a zhubnede do deseti dnů... Nic jiného jsem ani nečetla. Chtěla jsem prostě zhubnou, ale to jídlo to posr*né jídlo... No a tak jednoho dne jsem spořádala toho tunu (jako vždy..) ale jeden den mě to prostě dostalo.. A rok to šlo takhle. Snědla jsem toho tunu šla na záchod a všechno šlo ven. Nebo mamka má problémy s metabolismem takže projímadla a takové ty tabletky doma nebylo problém najít. Nebylo to denně, ale když mě dohnal ten pocit, tak jediný můj nápad byl- Běž na záchod... A tak to šlo rok?! No do začátku prázdnin 2012, po tu dobu co mamka si začala všímat, že asi něco není v pořádku. Tak jeden den si mě mamka pozvala na "pokec". Jestli je všechno v pohodě. A já jsem ji neřekla vůbec nic, jenom jsem přikyvovala jejím větám. To by pro mě bylo to nejtrapnější co bych mohla přiznat. Já abych měla problém? a ještě takové stupně? Tohle období,.. bylo na nic. Přes den to bylo v pohodě, ale když jsem přišla do koupelny a nemohla jsem se ani kouknout do zrcadla, protože při pohledu do něj jsem se prostě rozbrečela, šáhla po kartáčku a pořád jsem stoupala na váhu, jestli jsem o něco lehčí...
A dneska, zavařovali jsme a já snědla vše co bylo k mání a ani neváhala. Ta myšlenka. Zase ta myšlenka -.-". Šla jsem do koupelny a pořád myslela na to co kdybych... ten kartáček, prostě jsem ho chytla stála nad záchodem a najednou jsem se prostě rozsypala, prostě jsem byla s nervam úplně v pr*ely. Prostě jsem seděla u záchodu a řvala jako malá. (Jen pro objasnění situace, nic ven nešlo). Nehcci zase být tam kde jsem byla. Ale teď mi to období prostě nepřeje. Když nebyly prázniny tak jdete do školy a přes den prostě doma nejste ale teď? Teď nezbývá než najít tu motivaci a začít "od znova".. Ale mám strach, že zítra to bude zase tam kde dnes..
Už Vám sem píšu snad pátý můj příběh, ale nikde jsem se nezmínila o mie.. a doufám, že už to nikdy nebude potřeba...
Držte se.
S láskou,
Kristl
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eve* Eve* | E-mail | Web | 15. července 2013 v 17:13 | Reagovat

45 kilometrů? Obdivuju tě. :)

2 Zoey* Zoey* | Web | 15. července 2013 v 18:15 | Reagovat

45 km- obdiv, já umírala ani ne na 20 km :D a ten příběh- je mi to líto, ale jsi silná, že jsi se z thoo dostala a že jsi dnes tu touhu vyzvracet to překonala ;) to byly slzy vítězství ;)

3 Zoey* Zoey* | Web | 15. července 2013 v 20:12 | Reagovat

Tak on ten žlutej melooun je drahej :D máma ho koupila protože byla sleva 50% (40kč za kilo je hrozná cena ://) a děkui za pochvalu ;) každej jsme hold jiný :P ale znám spíš lidi, co preferujou kolo- na bruslích se bojí :DD a odjíždím k M. (kamarád, ex :D)

4 Infary Infary | Web | 15. července 2013 v 20:20 | Reagovat

Ne, ty se drž! Zapomeň na to! Na koupelnu a kartáček v krku, nech si ho hezky na zuby! Protože co tím vyřešíš? Hm? Naprosto nic! To si vždycky řekni. Protože to je to zrádný. Člověk se přežere jak prase a pak ví, že jedno řešení je.. vyzvracet to. Jenže není to řešení, ale past. Pak tělo ví, že přežrat se klidně může, protože pak to zase vydá ven..
Je to moc snadný, moc zrádný a k ničemu to nevede. Já vím no, motivace je těžká, je nejtěžší se k něčemu dokopat. Ale o to krásnější je pak pocit, když něco zvládneme. Za to pocit po zvracení..? Já to teda nezažila, ale euforie to asi nebude.
Takže ty se drž a změň svůj přístup. Necvič, protože svoje tělo nenávidíš, ale proto, že ho miluješ. Nauč se mít sebe ráda takovou, jaká seš. Sice třeba nejsi spokojená, ale měj se ráda, měj ráda své tělo =)

5 callmebaby callmebaby | Web | 15. července 2013 v 20:25 | Reagovat

v Holandsku jsem =P přijeed !

6 dona-gisele dona-gisele | E-mail | Web | 15. července 2013 v 21:29 | Reagovat

Jak napsala Infary, musím jen souhlasit. Zvracení není řešení - teda je, ale jen v tu dobu. Zanechává to na tobě a tvojí duši další starosti, i tak bys plakala a tělo si zvyká. Zvracení není žádná záchrana, vem to od začátku. Plánuješ si jídelníčky? Mně to vždycky hodně pomáhalo, pak jsem si nic jiného nevzala a když jsem odškrtla splněný den, tak to den ode dne šlo lépe. Každý máme občas špatné období, to zřejmě k životu patří.

Jsem ráda, že jsi rozumná a nešla jsi zvracet. První bod tvého úspěchu - teď je na řadě to nejdůležitější, nedat si to. A když už, tak v malém množství. Zkus trénovat svůj vůli, lze to. Rok s projímadly musel být hrozný, nemáš z toho nějaké potíže, krom špatných myšlenek?

Drž se!

7 eM. eM. | Web | 15. července 2013 v 21:52 | Reagovat

Jednou mě také tak nějak napadlo, že by zhubnout šlo i touhle cestou. Řekla jsem o tom kámošce a obě jsme začali hledat na netu, jak nejlíp začít zvracet. Ona to zkusila, já ne. Jenže jí bylo akorát tak blbě, nezvracela. Já to zkusila o nějakou dobu později, kdy jsem měla takovou krizi a vypila jsem vodu se solí .. ale nezvracela jsem. Já prostě nikdy z ničeho nezvracím. Bylo mi blbě, ležela jsem pak celý den. Už nikdy víc.
Drž se, budu ti držet palce, abys to zvládla:) Musíš být silná a za chvíli to bude určitě zase ok, ty to dáš:))

8 Andee Andee | Web | 16. července 2013 v 2:10 | Reagovat

Ty bláho, teď jsi mě překvapila, kočko! Vždycky jsi mě od takových věcí zrazovala a teď už je mi jasný proč... tyhle zázraky jsou prevít, zatáhnou tě do míst který bys nikdy neměla poznat a ty se ženeš, šťastná, jak jsi na to pěkně vyzrála, hurá, objevila jsem zadní vrátka k nulové disciplíně bez následků, jsem mistr světa, tleskejte mi... ale já moc nemám co říkat, projímadlem se momentálně nedopuju jen proto, že mi ho máma zabavila, ale nikdy jsem to nedělala vyloženě souvisle, prostě jen příležitostně, ačkoli ani to není správně :-/ a zvracet jsem se nikdy pořádně nenaučila, zvlášť s kartáčkem mi to nikdy nešlo, na mě platila metoda slaný vody, kolena na žaludku a prstu až  kdovíkde, ale dělala jsem to asi jenom dvakrát... na tohle mám v hlavě prostě blok, naštěstí :-D
A vůbec, co tě tak žralo?? Bonbonieru bych si dala snad sto let, vidím jí v krámě a mám sto chutí ji otevřít a sežrat přímo tam, ještě že jsou buď tak malý nebo tak drahý, jinak bych byla valící se koule :-D Protože s mojí disciplínou to byla spíš výjimka, momentální Boží přízeň, o čemž svědčí už fakt, že jsem na tom momentálně tak, abych byla donucená dietit, protože jestli myslíš, že mě to baví tak už dávno ne - nemít vás coby motivaci, asi na to kašlu a přibírám pořád dál, dokud bych zas neskončila skoro na šedesátce a uskutečnila slavný návrat... prostě se mi nechce začínat z nějaké nehorázné hodnoty tak jsem to podchytila, dokud to není katastrofa a ještě jsem se neodnaučila hlídat :-D

9 Katie~ Katie~ | Web | 16. července 2013 v 17:05 | Reagovat

hádam sa ti tieto dni nebudú už stávať :)

10 Alice Alice | Web | 16. července 2013 v 18:29 | Reagovat

to si dobrá, že si ujela takovou vzdálenost!! Já bych 45 km nedala, jedině pěšky jednou za čas :-D Také mě v minulosti napadlo zvracet a o projímadlech bych mohla vyprávět, ale trávit dny na záchodě není nic pro mě. Jsem ráda, že jsem z toho venku a ty motivaci zase najdeš neboj. :-) Zase ti to půjde a jednoho dne budeš taková jaká chceš :-)

11 callmebaby callmebaby | Web | 16. července 2013 v 20:40 | Reagovat

45 krásá " :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama